Vzkazy v láhvi

Víte, že jste hrdinka?

Zeptal se mě dneska pán ve výtahu na Floře .
Zvedám zrak od joystiku električáku Jakuba a dělám překvapenou. To mě nenapadlo, odpovídám ne příliš přesvědčivě …..
Chtěla jsem se jenom dobře vdát, víte pane ?
Žiju prostě.
Jste hrozně silná ..
A málem mě pohladí po hlavičce.
Napadne mě, že od té doby co vymysleli peníze, není třeba soucitu. Není třeba být tak silný..
Klidně  si necháme pomoci, víte ?
A vůbec…
Čí je ta síla ?
Lano, co k nebi nás poutá ?
Nebo lexaurin?
Kombinace obojího ?
Jsem vyčerpaná a vyhořelá.
Od sedmadvaceti se starám, krmím a přebaluju.
Nemám sílu zvednout lžičku k Tvým ústům Kubo z duba … ani k mým.
Není to tvoje vina.
Není to moje vina.
Je to takové jaké to je.
Na ostrově utrpení se prostě člověk dřív, nebo později zblázní, ikdyž cvičí jógu a objíždí ostrov na paddelboardu.
Co vidím je, že zatímco kolem nás se vše vyvíjí, roste a měni v pohybu, my se zhoršujeme… kdepak není to lehké.
Nefouká.
A když, tak protivítr …
Je to mor pro plachetnice jako jsem já …
Vyndám z mrazáku pět ledových srdcí, roztříštím je mixérem, hodím do kefíru s mátou a vypiju na Ex.
Je Jakuba miláčku …máš svátek. A já bych byla přesně dvacet let vdaná, kdybych osmnáct let nebyla rozvedená.
Tak na zdraví . Na Tvoje Kubo…